Juniorští mistři světa po 10 letech: kouč Holík cítí zadostiučinění, Sivka mrazí v zádech
Juniorští mistři světa po 10 letech: kouč Holík cítí zadostiučinění, Sivka mrazí v zádech
Za několik dní to bude deset let, co český hokej slavil historicky první titul mistrů světa v kategorii dvacetiletých. Hokejisté vedení trenéry Jaroslavem Holíkem (na snímku) a Radimem Rulíkem přepsali dějiny na přelomu let 1999 a 2000 ve sněhem zapadlém švédském městečku Skelleftea. Junioři odlétali na sever Evropy bez velkých očí. S pokorou, ale ohromnou vírou. "Nikdo nám nevěřili. Určitě jsme nebyli favorité, jenže měli jsme skvělou partu, která moc toužila uspět. Zní to trochu obyčejně, ale je to tak," říká s odstupem útočník Michal Sivek.
Pozdější hokejista Sparty nebo Pittsburghu patřil do elitní formace, kterou tvořili ještě Milan Kraft a Jaroslav Kristek. Neméně produktivní byl druhý útok Jaroslav Svoboda, Josef Vašíček, Martin Havlát. Třetí trio tvořili odhodlaní bojovníci Zbyněk Irgl, Václav Nedorost a Libor Pivko. K dispozici byli rovněž Tomáš Horna, Jan Boháč, Jan Sochor, Vladimír Novák. V obraně tvrdili muziku Petr Svoboda, David Hájek, Angel Krstev, Zdeněk Kutlák, Josef Jindra, Martin Holý, Jiří David.
A role brankářů? Té se zhostil famózní Zdeněk Šmíd, záda mu kryl Tomáš Duba, jenž byl jedničkou pro změnu o rok později při dalším zlatém triumfu v Moskvě. "Šmíd podal vynikající výkon. Můžete mít tým, jaký chcete, ale bez gólmana to nejde. V poli se představilo několik velmi dobrých hokejistů, tehdy mi to ovšem vyhráli hlavně Kraft a Vašíček," vzpomíná trenér Jaroslav Holík.
Žádné zbytečné řeči. O to víc práce a odhodlání
Mistr světa 1972 a vyhlášený bouřlivák nastoupil ke dvacítce poté, co na šampionátu 1999 skončil tým sedmý. "Šel jsem k tomu s tím, že chci vyhrát. Prosil jsem o šanci delší dobu, nakonec mi to dali a podařilo se dvakrát po sobě získat zlato. Později jsem se dozvěděl, že kdybych přidal třetí, prý by mi svěřili dospělý nároďák. No, myslím, že ty dva tituly bohatě stačí. Jsem zvědav, kdy se zase někomu něco podobného podaří," rýpne si Holík.
Když mužstvo přebíral, musel svést určitý boj za počet krajánků, které mohl využít. Panoval docela silný názor, že by měly zahraniční posily zůstat stranou. Nakonec zvítězil kompromis, do Švédska letěli Kraft, Sivek, Kristek, Vašíček, Svoboda - tedy až na Havláta členové prvních dvou útoků. Zdravotní potíže vyřadily obránce Fischera, mimo nominaci zůstali zadák Klouček a útočník Daniel Boháč.
"U týmu jsme byli s Radimem Rulíkem, mám na to samozřejmě nádherné vzpomínky. Nastavili jsme si pravidla hry a dali se do práce. Nikdo zbytečně nekecal, všichni hráči se přizpůsobili a obětovali své ego ve prospěch kolektivu. Bylo to jiné než dneska, kdy mají všichni spoustu řečí, do hokeje se pletou rodiče a další. Prostě jsme si v kabině něco řekli a pak za tím šli," vypráví Holík.
Legenda z Jihlavy dodala respekt i lidskost, Rulík přinesl moderní tréninkové metody, ve spolupráci s kamarádem Janem Votrubou skauting. Generální manažer Zbyněk Kusý zajistil veškeré podmínky včetně klidu na přípravu bez dosahu cizích osob či jiných vlivů. A hráči? Ti překonali sami sebe. "V přípravě jsme prohráli na Slavii i potom ve Švédsku se Švýcary. Přesto jsme si věřili," říká Sivek.
Kabina v ústraní, k zápasu pěšky deset minut
Národní tým přijel do haly ve Skellefteu nepozorován. Pořadatelé dali výpravě kabinu stranou hlavní arény. "Skromná šatna, kde nebylo skoro nic. Na led jsme chodili pomalu deset minut v pantoflích, u ledu jsme se přezuli do bruslí a šli hrát. Když jsme pak postupovali turnajem, nabízeli nám stěhování. Ale my nechtěli. Proč? Líbilo se nám tam, všechno fungovalo," vybavuje si Sivek.
Juniorům stáli v cestě silní soupeři. "Když sleduju současnou NHL, každou chvíli mě napadne: tenhle proti nám hrál, tamten taky. Bouwmeester, Heatley, DiPietro, Sedinové... Přesto jsme vyhráli," přidává Holík. Před cestou na turnaj trenér věřil v úspěch. "Chtěl jsem dokázat, že to jde. Našel jsem skupinu hráčů, které nebyla cizí tvrdá práce. Samozřejmě jsme potřebovali i kus štěstí, jenže tomu se musí naproti," doplňuje trenér.
Když Michal Sivek slyší otázku, co se mu po deseti letech vybaví při vzpomínce na zlaté Švédsko, hned pálí jako kulomet: "Nejkrásnější zážitek v životě. Vyhráli jsme pak i v Moskvě, kde jsme měli vynikající plejery. Tam jsme jeli tak trošku jako favorité. Ale do Švédska? Kdepak. Uspěli jsme díky skvělému kolektivu, úžasným vztahům v týmu, díky formě. V hlavě se mi i po letech všechno prolíná: řev, radost. Slzy. Štěstí. Nepopsatelné pocity poté, co jsme vyhráli nájezdy ve finále s Rusy."
Ano, o zlatých medailiích rozhodly penalty. V normální době byl zápas 0:0, závěr trochu připomínal olympijské Nagano. Naši stáli a drželi se na střídačce za ramena. Rusové sice taky, ale seděli, takže když se pak měli pustit, potřebovali málem šroubovák. "Ve finále se celkem čekalo, že to nebude kdovíjaký hokej. Já za nejtěžší zápas považuju semifinále. Američané byli hodně silní, ale my je porazili 4:1," zmiňuje Michal Sivek.
Přátelé, kamarádi, tak jsme vám ty medaile přivezli!
Když všechno skončilo, nastal čas na oslavy. Být to dneska, vypukla by velká vřava. "Tehdy jsme neměli nic připravené. Soustředili jsme se na hokej. Ale nebojte, užili jsme si to. Noc po finále byla jednou z nejhezčích v mém životě. Bylo to bezprostřední, nespoutané. Ne jako u Kanaďanů, kteří vybalí čepice s nápisem a jsou šťastní," říká Sivek. Celý tým se pak přesunul do Prahy, benjamínek Boháč vlekl po letišti velkého maskota, v obličejích mladíků se mísila radost s ohromnou únavou. Všichni pak osazenstvu ruzyňského letiště zarecitovali pečlivě připravenou hlášku: Přátelé, kamarádi, tak jsme vám ty medaile přivezli!"
Pro Jaroslava Holíka znamenalo vítězství satisfakci. "Neměli jsme velké hvězdy, ale ti kluci makali na sto procent. Udělali mi radost," ujišťuje po deseti letech. Michal Sivek nepopírá, že zlaté medaile pomohly jednotlivcům v další kariéře. "Někteří z nás podepsali do NHL, jiní hráli extraligu. Turnaj dvacítek je sledovaný, kdo uspěje, má pak větší šance. Nikdy na ten turnaj nezapomenu. I teď - po deseti letech - mě při vzpomínce mrazí v zádech," dodává.
Je ale zajímavé, že ne všichni zlatí hoši našli v následné hokejové pouti šťastný směr. Lépe řečeno cíl. Zdeněk Šmíd ukončil kariéru poté, co neviděl perspektivu stát se prvním gólmanem v nejvyšší soutěži. Nyní působí ve stavební firmě svého otce. Petr Svoboda musel arény opustit vzhledem k poruše nervosvalového přenosu. Na trenérskou dráhu se dal kromě něj také Martin Holý, z očí postupně sešli Jan Sochor, Jan Boháč, Vladimír Novák. Třeba tehdejší kapitán Milan Kraft hraje letos jen první ligu za Chomutov, ačkoli se mu prorokovala velká budoucnost. "Měl zdravotní potíže, podobně jako Martin Havlát. Tohle hraje někdy velkou roli," připomíná Holík.
Mistři světa jsou vzájemně pořád v kontaktu, většina z nich hokej pořád válí. Tehdy jim většinou bylo devatenáct, nyní se jim blíží třicítka. "Nedávno jsme se viděli na akci šestnáctky s Petrem Svobodou, který trénuje mládež. Já dělám hokejového agenta, naše společnost zastupuje třeba Jardu Kristka, Vencu Nedorosta nebo Pepu Vašíčka. V létě vídám Martina Havláta i další kluky," reaguje Sivek.
Při letošním MS dvacítek bude bedlivě sledovat, jak si povedou současní reprezentanti. To samé Jaroslav Holík. "Pokaždé se u televize přistihnu, že mi v hlavě mimoděk běží vzpomínky na Švédsko. Je to docela dávno, ale některé momenty jsou pořád jasné. Byl to mimořádně silný zážitek," uzavírá.
Fakta z MS dvacetiletých 2000:
Pořadí: skupina A - 1. Česká republika 12:7 6, 2. Kanada 9:5 6, 3. USA 5:6 4, 4. Finsko 8:9 3, 5. Slovensko 4:11 1, skupina B - 1. Rusko 30:4 8, 2. Švédsko 27:8 8, 3. Švýcarsko 13:16 4, 4. Kazachstán 7:34 2, 5. Ukrajina 6:21 0. O udržení: Slovensko - Ukrajina 1:3 a 5:1, sam. nájezdy 2:0.
Play off - čtvrtfinále: Česká republika - Kazachstán 6:3, Kanada - Švýcarsko 8:3,Švédsko - USA 1:5, Rusko - Finsko 4:0, semifinále: Česká republika - USA 4:1, Rusko - Kanada 3:2, o 5. - 8. místo: Švýcarsko - Finsko 5:2, Švédsko - Kazachstán 12:2, o 7. místo: Finsko - Kazachstán 9:1, o 5. místo: Švédsko - Švýcarsko 5:2, o 3. místo: Kanada - USA 4:3 sn, finále: Česká republika - Rusko 1:0 po nájezdech.
Konečné umístění: 1. Česká republika, 2., Rusko, 3. Kanada, 4. USA, 5. Švédsko, 6. Švýcarsko, 7. Finsko, 8. Kazachstán, 9. Slovensko, 10. Ukrajina.
Výsledky našeho mužstva: ve skupině Slovensko 5:2, USA 2:2, Kanada 1:1, Finsko 4:2, ve čtvrtfinále Kazachstán 6:3, v semifinále USA 4:1, ve fináleRusko 1:0 po nájezdech.
Mistři světa 2000: Zdeněk Šmíd, Tomáš Duba - Petr Svoboda II, David Hájek (1), Zdeněk Kutlák, Martin Holý, Josef Jindra (1), Angel Krstev, Jiří David - Jaroslav Kristek (5), Milan Kraft (5), Michal Sivek (3), Jaroslav Svoboda (1), Josef Vašíček (1), Martin Havlát (3), Libor Pivko (1), Václav Nedorost, Zbyněk Irgl (2), Tomáš Horna, Jan Boháč, Jan Sochor, Vladimír Novák. Trenéři: Jaroslav Holík a Radim Rulík. Generální manažer: Zbyněk Kusý. Trenér brankářů: Radomír Daněk. Lékař: Ivan Bílik. Maséři: Michal Kábele a Libor Kuchyňa.
Co dnes dělají první juniorští mistři světa:
Někteří zlatí hoši se probili mezi světovou elitu. Vyzkoušli NHL, ruskou KHL, prodrali se do dospělé reprezentace. Za Atlantikem momentálně působí Martin Havlát (Minnesota), v ruské Kontinentální lize najdeme Angela Krsteva (Nižnyj Novgorod), Zbyňka Irgla, Josefa Vašíčka (oba Jaroslavl). Ve švýcarském týmu Ambri-Piotta patří k oporám Zdeněk Kutlák. Domácí nejvyšší soutěž hrají Tomáš Duba (Třinec), Josef Jindra (Mladá Boleslav), David Hájek, Jaroslav Kristek (K. Vary), Tomáš Horna (Kladno), Jaroslav Svoboda (Brno), Václav Nedorost (Liberec) a Libor Pivko (Pardubice).
V první lize přeskakují mantinel Milan Kraft (Znojmo) a Jiří David (Znojmo). Aktivní činnost ukončil brankář Zdeněk Šmíd, jenž momentálně vede otxovu stavebí firmu a hokej hraje už jen pro zábavu. Zdravotní potíže zastavily slibnou dráhu Petra Svobody, šikovný obránce nyní koučuje mládež v Dukle Jihlava. Naděje pražské Sparty vede coby kouč Martin Holý. V elitních soutěžích už nenajdeme ani Michala Sivka, jehož trápily potíže s kyčlí. Dvojnásobný juniorský mistr světa (podobně jako Duba a Nedorost) působí coby hráčský agent.
Další hokejisté zůstali milovanému sportu věrni, nicméně góly dávají v méně sledovaných zahraničních ligách. Jan Boháč působil ve Francii, Norsku a Itálii, nyní hraje za nizozemský Haag. Jan Sochor to zkoušel v zámoří i na Slovensku, loni hrál v Norsku. Jihlavský Vladimír Novák dlouhodobě přeskakoval mantinely na Aljašce. Trenér Jaroslav Holík koučoval dvacítku do roku 2003, po dvou zlatých triumfech skončil s týmem dvakrát mimo medailové pozice. Nyní je v důchodu. Asistent Radim Rulík vede prvoligový Chomutov, dvacítku později vedl coby hlavní kouč (2006) a asistent (2008). Pracoval také v Plzni, Karlových Varech, Znojmě či ruském Omsku