Kanada zná svou nominaci pro Vancouver
Kanada zná svou nominaci pro Vancouver
Možná nejočekávanější olympijská sestava přestává být předmětem spekulací. Od středy známe nominaci Kanady, kolébky nejrychlejšího zimního kolektivního sportu a pořadatele olympijských her 2010. Není žádným tajemstvím, že země javorového listu má základnu na několik týmů, z nichž každý by mohl pod pěti kruhy bojovat o zlato. O to větší kontroverze zveřejněná sestava budí.
Tentokrát nesla hlavní odpovědnost za výběr respektovaná legenda Steve Yzerman. Notně mu vypomáhal trenér Mike Babcock, s nímž „Steve Y“ nejednu ošemetnost konzultoval. Zatímco práce prvního je de facto u konce, druhý bude muset teprve vyhrnout rukávy. Na něm bude, aby ze součástek postavil stroj a vdechnul mu na ony dva únorové týdny život.
„Cítíme, že jsme dost dobří, abychom vyhráli,“ slibuje současný kouč Detroitu.
Nominace třiadvaceti jmen je od chvíle svého zveřejnění předmětem nekončících rozborů, analýz a dohadů. Prakticky každý zámořský server nebo list má o silvestrovskou titulní stránku postaráno. Kanada bude jako obvykle jedním z favoritů, z posledních tří olympiád, které se mohly chlubit účastí kompletní světové špičky, však zvládla tuto roli pouze jednou – v Salt Lake City 2002. Nic tedy nemá předem zaručeno. A to ani v domácím prostředí, kde v roce 2008 nestačila ve finále mistrovství světa na Rusy.
„Lze na to nahlížet dvěma způsoby,“ vysvětluje tlak, s nímž se poslední dobou srovnával, Babcock. „Buď na sobě cítíte tu váhu 32 miliónů lidí, nebo je vnímáte jako vítr, který vám dodává sílu a pohyb. Vím, jakým způsobem jsem se na to díval já…“
Dobře, pojďme si okomentovat výsledek. Pohled na trio brankářů příliš velké emoce nebudí. Dvojice Brodeur – Luongo byla s předstihem jasná, že bude třetím do mariáše Fleury, se po letošním triumfu ve Stanley Cupu rovněž nabízelo. Výrazně větší spory přináší výčet obránců.
Kde je nejproduktivnější bek loňské a letošní sezóny Mike Green? Co tolik opěvovaný univerzál Dion Phaneuf? Jay Bouwmeester? Pravděpodobně žádná jiná země by takovými hráči nepohrdla. V sestavě naopak nechybí pětatřicetiletý Chris Pronger, v prosinci teprve dvacetiletý Drew Doughty, nebo celá obranná dvojice Chicaga ve složení Duncan Keith – Brent Seabrook.
„Dívali jsme se na Evropany. Oni používají kombinace pokaždé a vždycky vykazují víc soudržnosti od samého začátku turnaje,“ vysvětluje výkonný ředitel Kevin Lowe. „Takže jsme kalkulovali… Je to tady. Pojďme to vyzkoušet.“
Ale podívejme! Kanada začíná přebírat evropské zvyky. Proč ne. Ta úvaha má logiku a veřejně ji prezentoval třeba i český asistent trenéra Josef Jandač. Na turnaji nebude prakticky žádný čas na sehrání, musíme stavět na vazbách, které si s sebou přivezou hráči z klubů. Právě nesehranost Kanadě začátky mezinárodních turnajů v minulosti nezřídka skutečně komplikovala.
Pokud jde o Doughtyho, stavitele reprezentace zaujal výborným výkonem na mistrovství světa. V Los Angeles je nejvytíženějším hráčem, pravidelně boduje, spolehlivý v defenzivě. Rozhodla pro něj větší kreativita než u Bouwmeestera a menší sklon k riskování než u Greena. „Cítíme, že může být oním rozdílovým prvkem,“ konkretizoval svou důvěru Babcock.
Zbylá jména obranné vozby tolik vášnivých diskusí nebudí. S Boylem, Niedermayerem i Weberem se napříč druhou největší zemí světa počítalo. Druhý jmenovaný, lídr Anaheimu a kapitán vítězů Stanley Cupu 2007 navíc dostane na dres céčko, což je v konkurenci mediálně protěžovaných kápů Crosbyho a Iginly čest. Sám Niedermayer, v šestatřiceti nejstarší zadák kanadského národního týmu, však vůči své momentální hře nešetří kritikou. S minus deseti body patří vůbec k nejhorším hráčům Ducks a bude mít co dělat, aby dokázal, že prestižní funkci nedostal jen za zásluhy.
Také v útoku je vidět sázka na osvědčené vazby z klubů. Ani tato deviza však sama o sobě nestačí, o čemž by mohli vyprávět třeba Lecavalier, St. Louis nebo letos vynikající Stamkos. Hvězdná trojka z Tampy Bay bude sledovat olympiádu jen z televize. Chybí ale i Doan nebo letos dlouho zraněný „Captain Canada“ Ryan Smyth.
Naopak ze San Jose byl povolán celý útok, nejproduktivnější v současné NHL, ve složení Marleau – Thornton – Heatley. Což o to, druzí dva by zřejmě obdrželi pozvánku, i kdyby se „Danny boy“ nenafoukl a pokračoval dál v Ottawě, Patricku Marleauovi ale aspekt porozumění s výše uvedenou dvojicí nepochybně pomohl. Po letech si díky němu drží v průměru víc než bod na zápas a pozor, s 25 góly je v momentální NHL vůbec nejlépe střílejícím Kanaďanem!
Další dvojičkou jsou anaheimští Getzlaf – Perry. První, označovaný za nového Marka Messiera, ve výběru javorového listu chybět nemohl; razítkem na pozvánku druhého mohla být do jisté míry právě vazba na Getzlafa. Letos se oba chlubí zcela analogickou produktivitou (41 bodů).
Jména jako Crosby, Iginla a Nash v reprezentaci Kanady zkrátka absentovat nemohla a nemá význam je obšírněji komentovat. Má-li snad někdo drobnou pochybnost, zda patří Rick Nash z Columbusu do společnosti a priori jasných, nechť opráší vzpomínku na finále mistrovství světa 2007. Životním výkonem tu dotlačil Kanadu k zatím poslednímu světovému titulu.
Jonathan Toews má kolem sebe už v jednadvaceti letech aureolu pana nezištného a spolehlivého, ne nepodobnou Steveu Yzermanovi. Do mužstva patří nejen kvůli bilanci na vhazování (59,8%), kterou má letos nejlepší ze všech Kanaďanů ve výběru. Z nadějné philadelphské útočné letky padla volba na Mikea Richardse, jehož prostor prý bude hlavně při hře v oslabení. Brendan Morrow dostal podle zámořských komentářů na poslední chvíli přednost před Jeffem Carterem.
Zbývají dvě asi největší překvapení: Patrice Bergeron a Eric Staal. Pro útočníka Bostonu hovoří oboustrannost, specializace na oslabení a výsledky na vhazování. Zajímavostí je, že Bergeron je jediným hráčem v nominaci, který nebyl v létě přizván do předolympijského kempu. V roce 2005 odehrál slušný juniorský šampionát po boku Crosbyho, možná tedy vzájemnou spolupráci opráší.
Nominace Erica Staala, jenž už si za Kanadu opakovaně zahrál, by zřejmě nebyla překvapením, kdyby jeho aktuální výkonnost přinejmenším nestagnovala a kdyby letos neprodělal zranění, které mu vzalo deset zápasů. Z beznadějně poslední Caroliny si navíc nepoveze nadbytek vítězné nálady. Doplnit by mohl dvojici Getzlaf – Perry.